Pod pojmem software si můžeme představit veškeré programy, které obsahuje dané zařízení. Můžeme do něj zařadit například aplikace, programy, skripty a podobně. Tohle všechno řadíme do tzv. počítačového softwaru. Na rozdíl od hardwaru, není tedy software fyzický, a můžeme ho využívat pouze na virtuální bázi.

Softwarové patenty

Pokud dochází k vývoji určitého softwaru, je jasné, že často za tím stojí nejen peněžní investice, ale i následné údržby. Pokud je software komerčně využíván, logicky přichází k jejich vývojářům i určitý příjem.

Věc patentu u nás upravuje zákon č.  527/1990 Sb. o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. Podle § 3 se ovšem za vynálezy nepovažují, mimo jiné, počítačové programy. V zákonu ovšem dále stojí, že. Podle zákona nelze patentovat počítačový program jako takový, ovšem pokud je součástí jiného vynálezu, který je dle zákona uznaný jako vynález vhodný k patentování, potom lze patent využít.

Jak se tedy řeší problematika patentování v České republice? Je to skrze zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Odstavec § 2 říká, že, mimo jiné, se za autorské dílo považuje za autorské dílo též počítačový program.

Problematika softwarových patentů

 

Na problémy s patentováním softwarů naráží hlavně v USA, kde je patentování mnohem více rozšířeno než v České republice. Zatím co u nás se předmětem patentované ochrany stává samotný kód, v USA lze do patentu zahrnout i funkce programu nebo jeho ovládání. Což znamená, že ten, kdo daný patent vlastní, může vymáhat své práva nejen na tom, kdo kopíruje jeho vytvořený program, ale i na tom, kdo vytvoří program zcela vlastní, jen má např. podobnou funkci či ovládání. Navíc, velké korporace mají tendenci vlastnit mnoho patentů, na čemž mohou tratit menší společnosti či vývojáři. Tento trend softwarový vývoj spíše brzdí, než že by mu napomáhal k rozvoji. 

Na jednu stranu tedy patenty pomáhají chránit duševní vlastnictví jejich vývojářů, ale na druhou stranu tak vzniká prostředí, kde je velmi těžké vyvinout vlastní softwarový program bez toho, aniž byste riskovali soudní při. To je sice případ především USA, jenomže softwarový trh, bez ohledu na místo vzniku, zasahuje pak mnohem více zemí. V USA už jsou tendence snížit množství patentů, otázkou ovšem je, kdo určí tu správnou míru, kterému patentu říct ano a kterému ne. 

Tato problematika bude s vývojem informačních technologií velmi palčivou otázkou i v České republice. 

Když jsem byla malá, tak jsem se stále jenom kreslila. Moc mě to bavilo A nebyl den, abych nenakreslila nějaký pěkný obrázek. Tedy alespoň mí rodiče říkali, že kreslím opravdu pěkně a nádherně. Taky mě přihlásili do kurzu malování a kreslení, Což se mi velmi líbilo. Takhle mi to vydrželo asi šest let. A právě těch šest let, zmiňuji proto, protože potom jsme si pořídili domů počítač. A já jsem z toho byl opravdu moc nadšená. Počítače a notebooky jsem viděla právě pouze jenom ve škole anebo právě na mém kurzu kreslení a malování.

A pak jsem si říkala, co asi takový počítač dokáže. Dlouho jsem se na něj koukala a četla jsem nějaký manuál, tak se tam psalo něco o webech a informační technologie. Musím říct, že to pro mě bylo úplně cizí a nechápala jsem to, proto jsem si v knihovně půjčila knihu o počítači. Chtěla jsem být o něco vzdělanější, tak jsem si chtěla přečíst nějaké odborné knihy a udělala jsem velmi dobře. Díky knihám jsem zjistila, jak se ovládá počítač a co je to webová stránka.  A co je to třeba například i informační technologie. Informační technologie mě velmi zaujala. Bylo to vlastně jako informatika, co máme ve škole. Informatika mě moc bavila. Takže jsem si řekla, že i informační technologie bude opravdu pro mě. Navíc pracovat s webem mně taky začalo velmi bavit.

A to asi měsíc po tom, co jsem se sama ve 12 letech přihlásila do kurzu o počítači. Mí rodiče to velmi chválili. A byli rádi, že se o tohle zajímám. Nyní je tomu asi 15 let, kdy jsem jako profík v počítači. Teď dokážu navrhovat a designovat webové stránky, taky se vyznám v informační technologii, takže kdekomu mohu velmi ráda pomoc. Navíc studium, ať už jakéhokoliv, je vždycky dobré jak pro člověka, tak i pro celou společnost. Protože všechno může být lepší. Tak se ničeho nebojte, zvládnete to. 

Pravděpodobně mnoho z Vás o těchto dvou pojmech ve spojitosti s hrami již slyšelo, ne každý však chápe rozdíl.
Rozšířená (augmented – AR) realita je pojem pro realitu zachycenou počítačem doplněnou o různé prvky. AR si můžeme představit například jako CGI – v reálném čase snímáme například přes mobilní fotoaparát realitu okolo nás a můžeme do ní přidat cokoliv si usmyslíme. AR využijí například automobilky – klientovi mohou poslat virtuální model svého auta, které si klient v pohodlí domova do detailu prohlídne v reálném čase a reálném měřítku.

Virtuální realita je naopak pojem pro vnoření se do jiné, počítačem řízené reality – simulace. Jde tedy o iluzi, ke které potřebujeme hardware, a to zejména VR brýle. VR nás na rozdíl od AR nelimituje do reálného světa. VR přispívá i fyzickému pohybu, nejznámějším trendem pro VR je hra Beat Saber, jedná se o českou hru, kde sekáte letící kostky světelným mečem v rytmu písniček. Hra byla velkým úspěchem a je oceněná jako Nejlepší hra pro AR a VR za rok 2018.

Obě reality mají své klady a zápory, mezi hlavní rozdíly však patří fakt, že k použití AR nepotřebujeme dodatkový hardware. Pochopitelně je lze využít i k jiným účelům než jen k zábavě. Například VR využijí vojáci, sportovci či doktoři. Jak již bylo zmíněno, jde o simulaci, ať už reálného či smyšleného světa. Právě to však umožňuje uniknout od reálného světa, lidé trávicí čas ve virtuální realitě často ztrácí pojem o čase. AR pak využíváte například i Vy, pokud jste si někdy prohlídli 3D model produktu na nějakém e-shopu, pak interakce s předmětem je rozšířená realita.
Virtuální a rozšířená realita je velmi mladý obor, který se dynamicky rozvíjí. Je proto tedy těžké odhadnout, do jaké míry nás tato technologie v budoucnosti ovlivní. Prakticky, už dnes nám AR a VR značně ulehčuje život.